Loupak.cz - Vtipy

Naši turisté jedou do Afriky a tam u jedné řeky uvidí, jak žere krokodýl černocha. Kouká mu už jenom horní část těla.
„Všude vykládají, jak jsou Afričané chudí,” konstatuje jeden z Čechů. „A podívejte, on se tady válí ve spacáku od Lacoste!”

Dva sváteční trampové si postavili stan u rybníka. Byl dusný letní večer, komáři štípali a mládenci byli samý pupenec. Když padla tma a zdálo se, že komáří útoky polevily, uviděl jeden z trampů dvě blížící se světýlka svatojánských mušek. Vyskočí, zatřepe se sousedem a zoufale křičí: „Koukej, vole, ti parchanti si na nás vzali baterky!”

Víte, proč trabant nemá bezpečnostní pásy?
Aby si ho lidé nepletli s batohem.

Chlápek vyleze z obchoďáku a zjistí, že mu mezitím někdo naboural venku zaparkované auto. Za stěračem byla cedulka: „Jak tohle píšu, sleduje mě několik lidí, kteří si myslí, že vám sem píšu svoje jméno, adresu a číslo havarijního pojištění. Ale není to tak.”

Paní Černá se v autobuse sehne pro jízdenku a nemůže se narovnat.
„To bude houser, paničko!” popadá se za břicho vysmátý stařec za ní.
„Vy drzoune, neříkejte mi paničko!” oboří se na něj paní Černá. „A vůbec - jsem ženská, tak to může být jedině husa!”

Jedou v autě chemik, technik a počítačový expert. V tom se jim rozbije auto a chemik povídá: ,,To musíme vzít benzín na rozbor."
Technik chvíli přemýšlí a pak povídá: ,,To ne musíme auto rozebrat a pak zase složit.''
A počítačový expert na to: ,,Já myslím, že musíme vystoupit a nastoupit."

Naivita - to je u nás takový stav, kdy se při přecházení jednosměrné ulice podíváte jen na jednu stranu.

Oklahomský expres právě projíždí divokou prérií, když náhle průvodčí vykřikne na strojvedoucího: „Brzdi! To nevidíš, že před námi chybějí koleje?!”
Průvodčí se vítězoslavně pousměje: „Nevadí, máme kola!”

Na nádraží byl vylepený jízdní řád a pod ním tučně vytištěno pro vandaly: „Nenič mne, sloužím všem!”
Na druhý den někdo řád přelepil fotografií s číslem prodejné ženy. Pod prostitutkou se tak skví nápis: „Nenič mne, sloužím všem!”

Cestovatel se vrátí z cest po neobydlených končinách panenské přírody, ale je nějaký skleslý.
„Co se stalo?” zajímá se žena, která nejlíp pozná, že tomu jejímu něco leží na srdci.
„Ale, nebudeš tomu snad ani věřit, jakou já mám smůlu,” smutní dobrodruh. „Po celou dobu, co jsem se toulal v přírodě, jsem si všechny zážitky zapisoval do svého deníku. A cestou zpátky se mi někde ztratil!”
„Tak se netrap,” utěšuje smutného cestovatele manželka. „Třeba ho ještě někde objevíš. Zkus třeba zajít na náměstí do trafiky, tam mají deníků plný pult.”